SKEDADDLE
Source: 567
Ske‐dad″dle (?), v. i. [imp. & p. p. Skedaddled (?); p. pr. & vb. n. Skedaddling (?).] [] To betake one's self to flight, as if in a panic; to flee; to run away.
Source: 567
Ske‐dad″dle (?), v. i. [imp. & p. p. Skedaddled (?); p. pr. & vb. n. Skedaddling (?).] [] To betake one's self to flight, as if in a panic; to flee; to run away.